ÚVODEM...

UKÁZKA - Léčení pohybem kniha 2.

Úvod

   Na mnoha místech světa se lidé vůbec nevěnují nějakým cíleným formám cvičení, jednoduše se pohybují a tento pohyb jim cvičení plně nahrazuje. V civilizované společnosti je tomu jinak hned z několika důvodů. Jedním z hlavních důvodů je dlouhý život. Zlepšením životních podmínek se život prodlužuje a nároky na jeho kvalitu stoupají. Proto potřebujeme přirozené opotřebování a jeho důsledky zpomalit. Udělat něco proto, abychom mohli déle pracovat, bezbolestně se pohybovat a v neposlední řadě také myslet. Některým z nás se ale dlouhý život stává pastí v podobě nemocí, utrpení a velkého zhoršení kvality života. Proto upíráme pozornost k tomu, co nám začíná chybět ze všeho nejvíce a tím je pohyb. Pohyb potom doplňujeme prostřednictvím nejrůznějších cvičení. Od cvičení očekáváme zlepšení tělesného zdraví. Méně si uvědomujeme velký vliv cvičení na zdraví duševní.

   Člověk je obrazem svých pocitů, jeho držení těla a pohyby vypovídají ne jen o jeho tělesné pevnosti a pružnosti, ale také o jeho citlivosti, bezcitnosti, důslednosti a netrpělivosti. Při vzájemném kontaktu nevnímáme pouze naší tělesnost, ale také postavení těla jako vyjádření našich duševních předpokladů. Sebevědomý člověk kráčí napřímeně s vypnutou hrudí, paže mírně vzadu a jeho krok je rázný a jistý. Bázlivý člověk našlapuje opatrně, pomalu, sklání hlavu k zemí a ramena posouvá v před a vzhůru.

   Nejsme tedy pouze obrazem svých pohybů, ale také pocitů. O vlivu cvičení na duševní zdraví se zatím hovoří velmi málo a proto jsem se rozhodla v této knize zaměřit pozornost právě k této skutečnosti. Náš život silně ovlivňuje naše tělesné, ale i duševní zdraví. V posledních deseti letech se dokonce problematika duševního zdraví dostává na stejnou úroveň jako zdraví tělesné. Tuto skutečnost nespojuji s nárůstem duševních chorob, ale se skutečností, že pocity a jejich projevy mají zásadní vliv na celkovou kvalitu našeho života. Pokud budeme při cvičení sledovat oba tyto vlivy a jejich vzájemné prolínání daleko dříve odhalíme případné chyby a budeme mít příležitost je dříve ze svých cvičení odstranit, nebo je opravit.

I. Kapitola

Naše tělesnost a přemýšlení o tělesnosti

   Bolesti v zádech nebo také bolesti páteře, jak to často nazýváme, mají totiž z největší pravděpodobností příčinu právě v našich duševních prožitcích. Naše pocity se projevují na napětí stabilizačních svalů kolem páteře, kam se zapisují jako do našeho deníčku života a bolesti nám potom připomínají všechna naše duševní zranění. Léčení těchto bolestí je nutné vést právě tímto směrem a potom máme velkou nadějí být úspěšní. Pouhá fyzická cvičení tuto bolest neléčí, pouze zvyšují naší odolnost vůči ní a vedou nás směrem k přijímání bolesti jako součásti našeho života.

   Každé nové poznání vyžaduje opakování určitých souvislosti. Říkáme tomu teorie a ta bývá, náročná, někdy nezáživná, protože je to na malém prostoru hodně informací. Čtení této části knihy je vždy velmi namáhavé pro myšlení a soustředění. Mnoho lidí začíná právě z tohoto důvodu číst knihy od zadu, aby nejprve zjistili proč si to mají vše opakovat a potom pomalu louskají vynechané první odstavce. I moje povídání začíná stejně. Protože je to velmi obsáhlé a náročné téma, musím opakování souvislostí věnovat hodně prostoru a času. Stupeň poznání každého z čtenářů může být odlišný a tudíž navázat na dosavadní zkušenosti není vůbec snadné. Aby se mi to podařilo využívám různé způsoby vyjadřování. Jednou z alternativ jsou příklady. Prostřednictvím jednoduchým příkladů z praxe bude chápání snadnější a umožní nám větší kontakt s reálným prožíváním života.

   Až přečtete celou knihu, možná ji budete číst velmi pomalu a pochopení zabere nějaký čas, nejspíš zjistíte, že se jedná o jakousi ajurvédu současnosti. Ajurvédu považuji za velmi dokonale zpracovanou metodu uzdravování těla a duše v souladu s přírodními zákony. Z tohoto pohledu bude má kniha zcela novým pohledem na stejné problémy. Troufale jsem si dovolila doplnit tuto dávno prověřenou moudrost o něco nového. Domnívám se, že vše je nutné malinko upravit. Upravit, vysvětlit a vnést světlo tam, kde by fantazie a neznalost mohla zavést mnohé z nás na nesprávnou cestu. Proč nesprávnou cestu? Protože čas a prostor kolem nás změnil podmínky našeho života i nás samotné. Mnou upravený pohled na zdraví nám přinese nová poznání. Pokud je správně pochopíte můžete se s jejich pomocí z úspěchem léčit ze všech nemocí.

   Cesta k uzdravení vyžaduje ne jen správný pohled na zdraví, správný léčebný nebo pohybový postup, ale především respektování naší tělesnosti, duševních schopností, prostoru kolem nás a stále stejným tempem plynoucího času. Až projdete tuto svou osobní cestu poznání, překročíte Rubikon a zjistíte, že se nejedná o nic složitého, naopak, budete okouzleni stejně jako já, jak jednoduché jsou principy fungování života. O čem budu psát? Ráda bych vám vysvětlila, jak jsem sama pochopila život, zdraví a pohyb v souvislostech fungování tohoto světa. Nejprve začnu u toho jak o zdraví a pohybu myslíme.

Jak myslíme o cvičení

   Abych své povídání nějak uvedla, začnu s obecným povídám ze života. Pokusím se na příkladech ukázat na to, jak o pohybu myslíme v kontrastu s praxí. Pohyb a cvičení je pro mnohé z nás traumatizující. Ale už tento fakt poukazuje na to, že jsme nejspíš něco nepochopili nebo přinejmenším pochopili velmi špatně. Přesto to necháváme tak, žijeme s výčitkami že necvičíme, vymlouváme se proč nemůžeme cvičit a neustále trápíme své svědomí. Je to ale pravda? Skutečně necvičíme ? Skutečně to že necvičíme je špatně? Tak o tom budeme právě společně přemýšlet.

Hubnutí pohybem

   Základním a nejčastějším motivem cvičení je hubnutí. Cvičíme proto, abychom byli štíhlí a pružní. Vysvětlení současnosti spočívá v tom, že máme informace o pohybu ve vztahu ke spotřebě energie. Spalování energie potom spojíme s úbytkem hmotnosti a dosažením štíhlého pružného těla. Je tomu skutečně tak? Abychom našli opravdu kvalitní odpověď musíme o všem přemýšlet v širších souvislostech. Hubnutí je proces, který vyjadřuje stav spojený s tělesným strádáním. To platí pro lidi stejně jako pro zvířata. Když hubne náš pejsek, víme, že mu něco chybí. Víme také, že to co mu chybí docela určitě nebude pohyb. Pohybem totiž rostou svaly a tělo sílí. Sílí tak, že se zvyšuje jeho odolnost vůči zátěži a to především tělesné. Velký člověk s vytrénovanými svaly má větší sílu než člověk se svaly slabými. S rostoucí svalovou hmotou klesá tělesná pružnost. Obnova tělesné pružnosti je předpokladem k dosažení štíhlé linie těla.

   K hubnutí tedy nepotřebujeme posilovat, ale potřebujeme protahovat a hodně dýchat. Předpokladem kvalitního dýchání je dynamický pohyb bez zátěže. Dechem reagujeme nebo také vyjadřujeme svou duševní stabilitu. Tloustneme v důsledku duševní nestability nikoli tělesné. Proto tělesně nestabilní slabý člověk potřebuje léčit posilováním. Silný člověk toužící po snížení hmotnosti potřebuje upevnit svou duševní stabilitu cvičením protahovacím doprovázeným klidným dýcháním a následně dynamickým cvičením za doprovodu rytmického dýchání upravit nerovnoměrně rozdělenou hmotnost.

Spining v boji s nadváhou

   Spining je usilovné šlapání na kole v různém tempu a postavení těla. Mnozí z nás chodí na spining zhubnout. Mnohdy dokonce očekávají zhubnutí v oblasti nohou. Stane se opak. Proč asi? Svaly na nohou sílí, nabývají na hmotě a mnohdy ještě utlačují lymfatický systém a nohy začnou otékat. Váha se zvyšuje. Jízdou na kole posilujeme především nohy a tím vzniká tělesná nerovnováha, která rozložení hmoty velmi nevýhodně naruší. Dojde ke ztrátě přirozené pružnosti v kyčlích, zádech, krku a na rukou. Ta se potom odrazí na úrovni duševní jako ztráta odolnosti vůči duševní zátěži. Říkáme tomu duševní labilita nebo také přecitlivělost. Tento stav se potom zhorší v závislosti na přísunu kyslíku, kdy jeho nedostatek vyvolá v emočním poli pocit ohrožení. Správně tohoto sportu využijí ti z nás, kteří naopak mají nohy v důsledku svého způsobu zatěžování velmi oslabené. Spiningem mohou toto oslabení vyrovnávat a toto vyrovnání se projeví pozitivně tělesně, ale i na zlepšení duševní stability. V tomto případě pouze spining nestačí, je nutné ještě chodit, protože při spiningu sedíme, ale během dne se pohybujeme více ve stoji, proto musíme provádět pohyby, které odpovídají poloze při stoji, nikoli při sedu.

Posilování v posilovně

   V posilovnách usilujeme o to abychom si vypěstovali velmi kvalitní a odolné svaly. Pokud jsme vytrvalí, tak se nám to daří. Silné svaly nám pomohou k dosažení větší hmotnosti a tím také většího těla. Protože ale cvičíme příliš statická cvičení na jednom místě bez potřeby reagovat na změny polohy, neodrazí se toto posilování na úrovni stability páteře. Jednoduše řečeno, stabilita páteře se nezlepší, naopak s rostoucí tělesnou hmotností se zhorší. Páteř sice může zůstat napřímená a pevná, ztratí ale svou přirozenou pružnost. Pohyby potom vyvolávají nejrůznější bolesti zejména v bederní oblasti. Zde může dojít až k jejímu poranění. Pružnost páteře odráží naše duševní schopnosti, naše schopnosti reagovat na pocity. Ohýbat se nebo uhýbat v boji. Nepružná páteř vyjadřuje oslabení této schopnosti a je projevem duševní nestability.

   Dále se to promítne až do hormonálního světa, kdy dojde k oslabení instinktu pudu sebezáchovy, který se v krajním případě promítne až do roviny bojeschopnosti, sexuální a rozmnožovací. Projeví se to jako velké zpomalení. Zpomalení se projeví na oslabení hýžďových svalů, svalů, které umožňují v tomto pojetí útěk, rychlou obrannou akci. Pokud to shrneme, jedná se o zpomalení, zhoršení pružnosti a větší duševní nestabilita. To vše stojí potom vedle silného hmotného těla.

Tělesný projev dýchání

   Podobně můžeme myslet o našem dýchání, které má své dvě fáze, nádech a výdech. Pro lepší pochopení si provedeme demonstraci.

Klidně se posaďte a uklidněte svou mysl. Soustřeďte se na pocity, které ve vás vyvolá nádech a výdech. Proveďte to několikrát.

Nyní to společně zkonzultujeme.
Nádech provádíme tak, že vdechujeme určitý objem vzduchu a plníme jim své tělo. Tělo se nafukuje, zvětšuje se, stáváme se mohutnější. Přesto máme pocit, že jsme lehčí.
Výdech naopak znamená zmenšení, choulíme se dovnitř stáváme se menšími. Tento pocit vnímáme jako tíhu, váhu těla.
Obvykle myslíme tak, že velké věci jsou těžké a malé věci lehké. Pocit nás informuje opačně. Vysvětlení je zcela logické, spočívá v tom, že vzduch naše tělo nadlehčuje. Uvedla jsem tento příklad proto, že mnohdy posuzujeme věci pouze podle vnějších parametrů a zapomínáme na další souvislosti. Tím se dopouštíme chybných postojů.

Obezita, posuzování tělesnosti, společenské požadavky

   Posuzování velikosti a váhy těla je podřízeno celospolečenským postojům. Nyní si vysvětlíme, že i tyto postoje nejsou náhodné a mají svůj velký význam. Než ale budu hovořit o astrologických souvislostech, ráda bych se zmínila o tom jak objektivněji pohlížet na tělesnost.

Nejobjektivnějším nástrojem posuzování našeho těla je naše konstituce. Konstitucí rozumím kosti a jejich velikost. Ta vzniká na základě genetických nebo také vývojových předpokladů a dále na životním poslání, tj. v souvislosti se zákony života. Odrazem naší tělesnosti jsou velikost chodidel a rukou. Malá chodidla vypovídají o menší tělesnosti, velká o větší. Tělesnost není hmotnost ale předpoklad hmotnosti. Větší chodidla a to znamená větší kosti unesou větší hmotnost. To platí i naopak. Proto obézní člověk s malými chodidly více ohrožuje své zdraví než člověk konstitučně velký.
Zde platí také to, že kdo se narodil s předpokladem velké tělesnosti nemůže být za přirozených podmínek malý a naopak. Mnohdy chceme mít tělo jako někdo docela jiný a neuvědomíme si, že pro to nemáme tělesnou dispozici.

   Dále jsem zmínila společenské postoje. Poválečná léta vítala větší tělesnost jako důkaz zlepšování životních podmínek a projev lepšího zdraví. Jakmile tato tělesnost překročí krajní mantinely, změní se pohled společnosti na tento problém a vydáme se pravděpodobně opačným směrem. A tak potom z historie víme, že jednou byla věstonická Venuše symbolem krásy a jindy Tvigy.

   Také astrologie zná podobné zákonitosti o nichž budeme v této knize hodně hovořit. Nyní pouze zmíním to, že se posouváme od kostnatých prdelek k větší a hmotnější tělesnosti reprezentující plodnost a zdravou plnoštíhlost. Je to opět vyrovnání jakéhosi extrému, který by nejspíš silně ohrozil lidskou populaci a to především její schopnost se rozmnožovat. Přílišnou hubeností se oslabí reprodukční schopnost v závislosti na oslabení hormonálního světa v nás.

II. Kapitola

Dýchání

   Dýcháním zajišťujeme našemu tělu život. Jedná se o pohyb, kterým se realizuje transport základní živiny do našeho těla a tou je kyslík. Mnohdy hovoříme pouze o transportu kyslíku jako základní živiny a nevěnujeme pozornost pohybua vzduchu. Sám kyslík pro život nestačí. Stejně důležitý je pohyb, který tento transport doprovází. Jedná se o nafukování a vyfukování těla, tělesných částí a tím je umožněn transport i v ostatních tělesných systémech. Při dýchání se vytváří mechanicky podtlak a přetlak v prostoru i tkáních, který potom všechny pohyby uvnitř našeho těla podporuje nebo brzdí. Pro nás je nyní velmi důležité si zopakovat, že přirozené pohyby vznikaly v důsledku vývoje našeho těla. Jedná se o mnoho let, kdy si člověk osvojoval určité dovednosti, učil se jim, zapisoval je do svého vývoje a předával svým potomkům .Takto vzniklé pohyby mají přirozený vztah k dýchání. Proto je nutné cvičit taková cvičení, která jsou našemu tělu známá a to i z pohledu evoluce. Žádné nové, extrémní nebo neúčelné pohyby neumíme správně napojit na naší dechovou vlnu a vznikají nedorozumění mezi dechem a pohybem.

   Náš dech má své kvality a těmi je rychlost a hloubka. Tyto kvality se projevují v závislosti na našich pocitech. Pocity se rozumí emoce a ty jsou odrazem našeho duševního prožívání skutečnosti. Pocitem ovlivníme své dýchání i pohyb. Dýchání a pohyb jsou na sobě závislé a odrážejí vztah k právě probíhající situaci.

1. Příklad
Dýchání pod vlivem emocí

   Dýchání ovlivněné strachem je plýtké a rychlé. Dýchání ovlivněné nadšením je hluboké rychlé. Dýchání pod vlivem obav je hluboké pomalé. Dýchání pod vlivem hněvu je krátké a pomalé. Vedle hloubky a rychlosti dýcháme pod vlivem pocitů do určitých částí těla silněji nebo méně silněji.

2. Příklad
Dýchání do vnitřního prostoru těla

   Nadšené dýchání směruje vzhůru pod klíční kosti. Dýchání pod vlivem hněvu míří vpřed ze středu hrudníku pod přední žebra. Při smutku dýcháme do zad mezi horní úhly lopatek. Takto dýcháme tehdy, pokud máme v daném úseku těla pro danou emoci dostatek místa. Pokud tomu tak není, máme zablokováno ne jen dýchání, ale také prožívání některých pocitů.

3. Příklad
Ztráta nadšení

   Posilováním prsních svalů v posilovně zaplníme hmotou prostor pro dýchání nadšení. Proto s narůstající svalovou silou ztrácíme možnost prožívat nadšení a protože máme pod tímto svalem volný prostor, ženeme vzduch do něj a vyvoláme emoci hněvu. Protože běžně neznáme tyto anatomicko funkční souvislosti, hledáme cestu ke ztracené emoci nadšení v dalším a dalším cvičení těla, a stále více se ji nevědomky vzdalujeme. Vedle toho stále častěji produkujeme emoci zuřivosti hněvu až agresivity.

4. Příklad
Ztráta radosti

   Je to velmi podobné. Opakem radosti je smutek a pod vlivem smutku dýcháme více do zad, mezi lopatky. Dýcháním se zvětšuje tento prostor a upravuje se postavení obratlů. V důsledku tohoto narušení rovnováhy se stahují svaly na přední části trupu v místech kam dýcháme když prožíváme emoce radosti. Protože to nějaký čas trvá, poměry se zafixují a způsob dýchání potom komplikuje cestu k obnovení dechu ve prospěch radosti.

Rychlost dýchání

   Rychlé dýchání vzniká v souvislosti s akcí. Emocí která prohřívá, nabíjí, zrychluje, aktivuje. V důsledku tohoto dýchání vzniká rychlý pohyb a dochází k jeho zrychlování. V důsledku tohoto pohybu se realizuje zrychlené prokrvování svalů a ostatních tkání. Tento pohyb vyvolává teplo a tělo ohřívá. Čím je dýchání rychlejší, tím menší je jeho hloubka a proto se s jeho zrychlováním prokrvování omezuje pouze do stále menšího nebo zmenšujícího se prostoru.
Pomalé dýchání nebo jeho zpomalování vede potom k vyrovnání tohoto stavu, ochlazení, uklidnění, vyčištění. Zpomalováním se dýchání prohlubuje a rozšiřuje do většího prostoru.

5. Příklad
Dýchání vystrašeného člověka

   Toto dýchání je velmi plýtké, pomalé a odehrává se pouze v horní polovině těla. Bříško, které se pod vlivem strachu stáhlo zůstává dlouhodobě stažené a dechová vlna neprobíhá plynule. Tento stav se projeví nejvíce na pohybech rukou, které se stanou tuhé a neúplné. Postupně tuhne šíje i ramena.

6. Příklad
Vliv mechanických poruch dýchání na emoční stabilitu

   Po prodělaném onemocnění plic u většiny z nás zůstane slabý nebo někdy silnější otisk této nemoci v našem způsobu dýchání. Tento otisk zde učinil strach. Strach z toho, že nebudu mít dostatek kyslíku, že něco nefunguje a můj život je v ohrožení. Plíce se vyléčí a vše by mělo zase fungovat zcela normálně. U většiny z nás tomu tak ale není. Někdy to trvá jen chvíli, ale jsou mnozí z nás, zejména pak děti, kteří si tento nový způsob dýchání zafixují. V praxi to znamená to, že se strachu nezbavili, pouze o něm už nemyslí a své potíže si zdůvodní jinak.
Co se ale stalo? Strach prodělaný v souvislosti s nemocí se projevil nejprve na naší duševní stabilitě, prošli jsme strachem z ohrožení života. Posléze se zapsal do našeho stabilizačního systému svalů kolem páteře. Udělal tam změny, které ovšem s uzdravením nezrušil. Někdy nás v životě potká situace, kdy je zrušíme sami jiným silnějším prožitkem. Ve většině případů se to ale nestává. Někdo to rozcvičí přirozenou cestou pohybem typu chůze. Ti kteří to nedokáží potřebují pomoc. Potřebují se tohoto zápisu zbavit, jinak se jejich dýchání k normálu nikdy nevrátí. Toto zbavení je nutné provést velmi šetrně, je nutné zbavit nemocného strachu. Každá nešetrná metoda může působit opačně. Velmi často se to řeší tak, že prostřednictvím nejrůznějších chemických látek jednoduše zablokujeme vnímání strachu. Zablokováním emocí je ale nerušíme, pouze potlačíme na určitou dobu, kterou ani neumíme sami určit. Jak to probíhá dál víme.

III. Kapitola

Zdraví

   Pro lepší pochopení budu mluvit hned o nemocech, protože tuto problematiku jsme zvyklí vnímat a přemýšlet o ní většinou pouze ve vztahu k poruchám tedy nemocem. Existuje vztah mezi nemocemi, které se projeví jako nemoci jimž říkáme tělesné a nemocemi, které označujeme jako nemoci duševní. Problémům takto pojímaného zdraví se věnovalo přede mnou už mnoho šamanů, mastičkářů, léčitelů, terapeutů, lékařů, psychologů i filosofů. Je základem všech věd o zdraví a základem také našeho současného zdravotnictví. V minulosti se hovořilo o větších vazbách mezi zdravím tělesným a duševním. Jen posledních několik desítek let je charakteristické spíš oddělením těla od duše. Rozumím tomu v souvislosti se směrem našeho způsobu myšlení. Věda a výzkum, které mají snahu přijít věcem na kloub, hledají odpovědi uvnitř problému. Hledáme řešení nemocí člověka uvnitř jeho těla. Do nejmenších podrobnosti studujeme naší tělesnost a tělesné funkce. Směr našeho hledání je od celku k nejmenším částečkám tohoto celku. Každý nový objev je potom považován za novou úžasnou šanci k obnovení poškozeného zdraví. Nové objevy nejsou a ani nemohou být zatím důkladně prověřeny časem a ani přesně neznáme kolik času k jejich prověření budeme potřebovat. Pokud se podíváme do své historie, zjistíme, že k člověku vždy patřila i duše. Její abstraktní podoba, která je protikladem tělesnosti způsobila, že v době vedené především cestou dokazování nejrůznějších pravd zůstala stát na vedlejší koleji. Duši nelze vidět ani slyšet a ani cítit. Přesto nedošlo k popření její existence. Pouze není v popředí vědeckého průzkumu. Opět nebudu hodnotit tento vývoj poznání, protože respektuji to, že se věci dějí a o významu tohoto dění promluví teprve poznání prověřené časem. Navíc bych se nejspíš dopustila omylu, protože duševním zdravím se zabývá spousta zdravotnických oborů, je ale stále patrné velké oddělení souvislostí mezi tělem a duší.

   Pro svou knihu potřebuji tělu jeho duši vrátit. Má osobní zkušenost a dosažené poznání vyžaduje toto spojení dvou důležitých součástí člověka. Pro cvičení a léčení pohybem je totiž zásadní spojit tělo s pocity a pocity s tělem. Možná právě zde sehrálo ono výše zmíněné oddělení zásadní roli. I já jsem byla vedena především tělesností. Tělo, pohyb a zdraví patřilo všemu hmotnému, viditelnému, hmatatelnému, prostě existujícímu. Cvičila jsem konkrétní formy nejrůznějších cvičení a očekávala lepší zdraví své, svých cvičenek i pacientů. Oblast posuzování jak cvičení skutečně působí na zdraví je velmi složitá. Vedle hodin cvičení je mnoho dalších hodin práce, mnoho jiných činností, které rovněž působí nemalým vlivem. Proto nelze přesně určit jak cvičení zdraví ovlivňuje. Alespoň do té doby jsem si netroufala ani myslet, že pohybem léčím. Měla jsem i osobní důvody k pochybnostem. Ani mé zdraví nehovořilo jednoznačně ve prospěch cvičení. Jistě že jsem tu odpověď vždy hledala, ale nikdy jsem si jí nebyla jista. Život mi dal mnoho příležitostí k osobnímu růstu právě v souvislosti s pohybem a jeho vlivem na zdraví. Cesta vedla skrze osobní poznání, poznání bolesti, nemocí a velkého duševního utrpení. Navzdory pravidelnému cvičení jsem nenabyla přesvědčení o jeho zásadně pozitivním vlivu na zdraví. Cvičení mi přinášelo radost, uspokojení, cvičila jsem s velkým nadšením, ale bylo tam i mnoho bolesti. Moje pochybnost mne trápila čím dál tím víc. Zejména proto, že jsem byla terapeutkou i cvičitelkou a profesionálním cílem bylo vždy zdraví. Děvčata mi často přisuzovala daleko větší zdraví a pohyblivost než jakou jsem ve skutečnosti disponovala.

   Měla jsem pro sebe svá zdůvodnění, úrazy, nemoci, nedodržování zásad zdravého životního stylu. Také jsem si část života myslela, že jsou nemoci mouchy, které odněkud přiletí, infikují a já se stanu jejich obětí. S přibývajícím věkem jsem začala o věcech důkladněji přemýšlet, přestala jsem věřit hloupostem. Cvičení byla mnohdy špatná. I ta, jimž jsem se naučila ve škole. Mýlili jsme se ne jen v metodách, jejich účincích na zdraví, ale především ve způsobu jejich nácviku. Většina z nás nebyla vůbec připravena na to své znalosti předat. Ve školách nás neučili tomu, jak hovořit s pacientem, jak myslet o jeho schopnostech chápání, jak si tyto schopnosti prověřovat.

   Nejprve jsem pochopila chyby v metodách. Komunikaci jsem se potom učila při zavádění svých nových cvičení do praxe. Nikoho jsem už nekopírovala a tak jsem si musela svá tvrzení sama prověřit. Pokud bych cviky špatně předala svým klientům, nikdy bych nezjistila jak fungují. Začala jsem cvičení opravovat, trpělivě, důkladně několik let. Má nová cvičení se rodila z mých osobních pocitů. Neustále jsem o nich přemýšlela, hledala nová řešení. Jednoduše řečeno má cvičení šla cestou denního prověřování na mém těle a na tělech mých klientů. Ušla jsem velký kus cesty. Nyní mám klič k léčení pohybem. K léčení pro každého koho se chce uzdravit. A mám ještě víc. Mám klíč k léčení těla i duše. Pokud budete pečlivě číst najdete klíč, kterým můžete otevřít svou vlastní cestu ke zlepšení zdraví. Obnovit zdraví znamená v pojetí této knihy obnovení rovnováhy. Podobně jak je tomu v přírodě.

Správná cvičení a jejich pozitivní vliv na obnovu zdraví

   Nejprve jsem se hledala zdraví prostřednictvím obnovy tělesné rovnováhy. Protože ta se mi jevila jako nejvíce ohrožená. Nedostatek přirozeného pohybu silně působí na naše zdraví. Navíc jsem si jako cvičitelka stále více uvědomovala jak nesprávně se pohybujeme a jak špatně cvičíme. Velmi nekvalitní cvičení potom vyvolalo takový nesouhlas v mém nitru, že jsem zcela změnila přístup k pohybu. Do tělocvičny jsem umístila zrcadla, která přímo informovala cvičenky o tom jak pohyby provádějí. Na zem jsem položila koberce a využila měkké podložky k tomu, abych zchoulostivělá tělíčka uchránila před nepříjemnými pocity a reakcemi na ně. Zaměřila jsem se na uvědomění si stability a potom na obnovování této stability. Bez využití pomůcek by se mi to nikdy nepodařilo. Má nejlepší a nejmilejší pomůcka se jmenuje multifunkční podložka Zdravíčko, dále to jsou míče, bedýnky. Jednoduše řečeno jsem své úsilí nasměrovala pouze na kvalitu. Kvalitní nebo také správně prováděná cvičení mají už tak silnou pozitivní odezvu, že zcela zmizely mé pochybnosti o pozitivním vlivu cvičení na zdraví. Tento pozitivní vliv jsem především začala vnímat u sebe a později zpětnou vazbou u svých cvičenců a pacientů. Orientace na kvalitu mi přinesla mnohá poznání. Bohužel také o tom, jak špatně cvičíme. Dokonce jak těžké je pro některé lidi správně cvičit ve vztahu ke svým pohybovým schopnostem. Našla jsem zde odpovědi na palčivé otázky současnosti. Proč jsou naše děti tak nezdravé? Proč nerady cvičí? Proč je bolí záda? Proč tak málo lidí cvičí? Děláme mnoho chyb. Velmi křivdíme našim dospělým i dětem. Pracujeme s nízkou efektivitou a proto nám mnoho lidí zcela oprávněně přestalo věřit.

Vztah mezi tělesnou a duševní rovnováhou

   Později jsem pochopila, že existuje ještě také duše a i ta má svou rovnováhu. Ještě později jsem musela přijmout skutečnost, že tělesná a duševní rovnováha je na sobě závislá. Musela jsem se vydat po cestě, která bude tuto závislost respektovat. Na své cestě jsem zjistila, že k obnovení tělesné rovnováhy musím pracovat nejprve na obnovení rovnováhy duševní a v opačném případě naopak. Vzájemné ovlivňování tělesné a duševní rovnováhy vychází z toho jak nerovnováha vzniká. Poškození našeho tělesného zdraví má nejčastěji příčinu v duševním přetěžování a poškození duševního zdraví má příčinu v naší tělesnosti.

   Nyní stojím před úkolem, naučit se hodně jazyků. Proč hodně jazyků? Protože mluvíme a cítíme každý trošku jinak. Pro předání svého poznání potřebuji mluvit jazykem, kterému budete rozumět. Tento úkol vidím nyní jako nejtěžší. Cílem mé knihy je především její srozumitelnost pro širokou oblast naší populace. Je to velmi náročný úkol nedostat se do rozporu s vědou a zároveň mluvit srozumitelným jazykem veřejnosti. Mluvit tak, aby jste co nejsprávněji pochopili procesy, děje, uměli si je představit a to ne jen prostřednictvím mysli, ale prožitkem skutečného příběhu, bohatého na emoce. Tato kniha je určena jak odborné, tak laické veřejnosti. Ne jen vědět, ale také vědět že vím je důležité. Myslet a vědět že myslím. Cítit a vědět že cítím. Nezapomínat na to jak ve skutečnosti vše vzniká, působí a zaniká, jak vše neustále spojuje čas. Propojila jsem různé obory poznání. Našla jsem některé souvislosti a nyní vám o tom budu vyprávět.

Prevence poškození zdraví

   O zdraví začínáme hovořit teprve tehdy, pokud došlo k jeho poškození. Efektivní prevence, která by měla celému tomuto vývoji předcházet u nás nemá pevné kořeny. Nejspíš to nebude mít ani příliš snadné se zde uchytit. Protože se nejprve budeme muset vypořádat s tím, že byla nehorázně zneužita a toto slovo přišlo do kontaktu s největším bahnem společnosti. Já za sebe mohu slíbit, že se snažím a budu ze všech sil snažit o to, aby dostala své místo. Že to bude ale velmi těžké vím.

   Většina z nás si zdraví spojuje s nějakou formou cvičení. Zkušenosti jsou různé, ale tušení, že nejsou všechna cvičení v pořádku a mnohá dokonce škodí, se potvrzuje čím dál tím častěji. Přesto víme, že pohyb je pro naše zdraví důležitý a se zdravím souvisí. Zdravím myslím zdraví tělesné i zdraví duševní. Omlouvám se za opakování, ale považuji to za tak zásadní změnu přístupu, že si to dovolím opakovat ještě mnohokrát. Už nikdy tyto dvě poloviny jednoho zdraví nebudeme oddělovat. Pokud tak učiním, pak jen v zájmu snadnějšího pochopení tématu.

Pod pojem tělesné zdraví zahrneme vše z čeho se skládá naše tělo, vše hmotné. Jsou to například svaly, kosti, vazy, cévy a orgány.

Zdraví duševní potom reprezentují naše pocity vnímané prostřednictvím smyslů. Smysly se rozumí zrak, hmat, čich, sluch a pocit.

   A nyní se vrátím k otázce posuzování zdraví. Pokusím se to vysvětlit na příkladu. Otázka, "jak se cítíš?" Odpověď, "jsem zdráv". Také to ve vás vzbudilo divný pocit? Chtěla bych tento příklad otázky a odpovědi využít jako vzor pro vysvětlení jak vnímáme slovo zdraví. Jak si zdraví představujeme a jak o něm můžeme přemýšlet v souvislostech.

   Já se domnívám, že zdraví, tak jak o něm mluvíme a myslíme, neexistuje. Považuji jej za abstraktní pojem. Pojem, kterým chceme vyjádřit, že nás nic nebolí a cítíme se dobře. Je-li to ale opravdu to, že vše ideálně funguje, že jsme zdraví, to nevím. Proč o tom myslím tak složitě? Protože to opravdu není zcela jednoznačné. Jediným měřítkem pro zdraví totiž není pouze to jak se cítíme, máme či nemáme-li nějaké bolesti. Nezdraví se může projevit také jako výkyvy nálad, vydatnost či nedostatek spánku, chuť či nechuť žít, volbou stravy, schopnost vyprazdňování a další. I tyto projevy mohou signalizovat nezdraví i když podle nich zdraví obvykle neposuzujeme. To že označuji zdraví jako abstraktní má důvod ve skutečnosti, že zdraví můžeme vnímat jako stabilitu, vyváženost, rovnováhu. Něco co existuje nyní. Něco, co se může kdykoli změnit v nezdraví, může být ohroženo. A ono to tak opravdu je. Naše zdraví se nachází mezi výkyvy, někde uprostřed. A střed vnímáme jako bod, místo. Bod se nepohybuje. O tomhle rozporu chci nyní přemýšlet. Navzdory jeho abstraktnosti je důležité chvíli u tohoto pohledu zůstat, abychom pochopili nestálost zdraví.

   To co nyní napíši není snadné si představit a proto to není snadné ani pochopit. Je to základní myšlenka této knihy a proto vás moc prosím. Pokud nebudete rozumět, nesuďte. Označím tento odstavec a přečtěte si jej ještě jednou, až budete mít velkou část knihy za sebou. Pochopí to nejdříve ti z vás, kteří si během života uvědomili a prožili pocit nezdraví, začali se správně léčit a přemýšleli o tom, proč se uzdravují. Ostatní mi dáte za pravdu teprve tehdy, až na tuto cestu nastoupíte a budete pravdivost mého tvrzení prověřovat. A to je jediný cíl této knihy.

Zuzana Beranová